Nový domov 2.DÍL

4. října 2006 v 19:18 | verulí |  FF - Nový domov
2.DÍL:
... projdu kolem stánku s novinama a zavadím pohledem o nový německý bravíčko. Vepředu je vyfocená nějaká holka a napsáno Tokio Hotel. Aha takže moment ne holka, ale ten Bill. Hm tak pro zajímavost bych si to mohla koupit proč ne! Listuji časákem až narazím na několik stránek věnovaných jenom TH, rychle se začtu a asi po půl hoďce prohlížením si všelijakých fotek atd. usoudím, že ten Bill má fakt něco do sebe. A nejen on, každý z nich je nějak vyjímečný a zvláště se mi líbí Tom jeho styl hip hop je supa, já totiž miluju hip hop a nemohla bych bez něj být. Jenže se o Tomovi dočtu, že je to sukničkář a holky střídá jak ponožky. Nesnáším takovýhle týpky, pár takovým jsem už naletěla a to mi stačilo. No nic zavřu časák a zbytek cesty strávím poeslechem mp3.

Ty woe, to je barák! Správně řečeno vila s nádhernou zahradou a velikým bazénem. No to snad... to je bomba. Nemůžu tomu uvěřit. A to není všechno. Horst mě zavedl do mého pokoje a já jen zůstala stát s otevřenou pusou, nádherný velký pokoj s velkým balkonem a jen a jen pro mně. Jupí! Hurá! Chtělo se mi řvát radostí. To snad není možný. Když sem se vzapmatovala, šla jsem si vybalit. Po jedné straně pokoje sem měla zrcadla, naprosto boží, budu moct trénovat hip hop tady. Místa je tu dost. Ani se mi nechtělo věřit, že mám takovéhle štěstí.

Druhý den:
Hned ráno jsem si ne sebe vzala plavky a šla se opalovat na balkon. Hnědá jsem už dost, to jo, ale přeci jenom chytit navíc něco bronzu , by nebylo špatný. Po obědě jsem se rozhodla jít na nákupy. Oblíkla jsem si riflovou miniskuni a krátky topík, na nohy žabky a vyrazila jsem.Hned v prvním obchoďáku jsem si vybrala užasné rifle a krásné tričko. Dál moje kroky vedly do music shopu. Musím omrknout co je novýho v světě hip hopu. Probírám se tak mezi CD a nejdnou mě napadne, koukni se po CD těch Tokio Hotel, ať zjistíš jak hrají. Hledám, hledám. Juhů. Mám ho, držím v ruce CD a čtu názvy písniček. Hm, tak ho asi koupím a doma poslechnu. A najednou do mě někdo vrazí a povalí mě na zem. Kterej debil pomyslím si a málem to vyslovím nahlas. Snažím se zvednout, ale ta osoba na mě pořád leží. No to snad ne sem snad nějaká matrace nebo co? A najednou se mi ta osoba podívá do očí .... heh to je Bill. No to snad ... Ne blbnu to nemůže být Bill, kde by se tu vzal? Už, už chci začít řvát, proč na mě pořád leží, ale on si položí ukazováček na ústa a zešeptá "pst". A koukne na mě psím pohledem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.